• Co je (vlastně) trauma?
• Jaká je role těla ve vzniku a rozřešení traumatu?
• Jak s rozřešením traumatu souvisí všímavé tělesné prožívání?
• Jaké jsou nezbytné podmínky pro bezpečné rozřešení traumatu?
• Jak začít?

Trauma je v současnosti módním slovem. Toto slovo běžně používáme, aniž bychom si byli vědomí, co vlastně traumatem je (a není). Trauma je bezpochyby nedílnou součástí lidského života, jak mu však správně rozumět? Už samotné vyslovení slova “trauma” v nás budí podivné rozrušení. Můžeme cítit nutkavost nebo i nadšení se do řešení traumatu rychle pustit, nebo spíše obavy a vyhýbání a chuť se tomuto často bolavému tématu vyhnout. To samotné je projevem nerozřešeného traumatu.

Časté užívaní slova trauma v současnosti ukazuje, že se jako společnost nacházíme v období, kdy máme prostor začít nezpracovaná traumata řešit. I tím, že k tomuto tématu obracíme stále více pozornosti, vyvstávají nerozřešená traumata více na povrch. A vyvstávají na povrch i se vším v nich obsaženým nábojem, emocemi, zmatkem a dalšími projevy. Jak tedy traumatu rozumět?

S rozšiřujícím povědomím o traumatu roste i povědomí o tom, že je nerozlučně spjaté s tělem. Paradoxem však je, že právě trauma způsobuje, že tělo necítíme. Je to hluboký a přirozený mechanismus. Jak tomuto paradoxu rozumět a jak k tělu - a všímavému tělesnému prožívání - přistupovat tak, aby to bylo prospěšné a léčivé a nikoliv re-traumatizující?

• Společné usazení
• Povídání o tématu
• Malé praktické cvičení
• Otázky a odpovědi